Kdo ma zajem o černobily nacrtek prejezdu (9 kB) klikne SEM.
Po nedobrych zazitcich, ktere jsem ziskal pri prejezdu Velke Fatry, jsem si pro prejezd dalsiho pohori na horskem kole vybral oblast, kterou jsem povazoval pro tuto cinnost za velmi vhodnou na zaklade svych predchozich "pesich" navstev. Volba padla na severni cast Bilych Karpat a Javorniky a na vikend 4.- 5.7.92 (popisuje se zde tedy stav pred rozdelenim federace, v současnosti 8/2003 je stále možné, aby se zde pohybovali občané ČR s občankou). Po ranni ceste poloprazdnym osobnim vlakem z Brna (odj. 2.05, presedani ve Veseli n.M. a ve Slavicine) vysedam, vyspan do ruzova, v 6.58 ve stanici Vlarsky prusmyk (300 m n.m.). Sviznym tempem se vydavam po cervene znacce (c.0534) proti proudu ricky Vlarky smerem na SV. Projizdim vesnici Sidonii, jejiz chaloupky jsou roztazeny v udoli v delce skoro tri kilometru. Na konci vesnice ziskavam od laskavych domorodcu vodu. Priblizne kilometr za poslednimi domky Sidonie opoustim se znackou udoli a odbocuji po mustku pres Vlarku doprava. Hned za mustkem je orientacne obtizne misto, protoze lesni cesta svadi navstevniky primo nahoru do kopce. Znacka tu vsak odbocuje doleva do lesa, pres vysoky nasep. Tento dulezity fakt jsem vsak zjistil az pote co jsem tady zabloudil... Nove upravovana lesni cesta je rozryta buldozerem a lepkave blato zdejsiho flyse mi za okamzik obaluje pneumatiky az deseticentimetrovou vrstvou hliny. Kolo s obtizemi tlacim, chvilemi ho musim i prenaset. Kdyz po delsi dobe nenachazim znacku, priznavam si, ze jsem sesel ze spravne cesty. Pohledem do mapy se utvrzuji v nazoru, ze musim z lesni cesty odbocit doleva. Postupuji bez cesty vzrostlym bukovym lesem, stale vzhuru, az narazim na louku. Po nekolika metrech nachazim i vyslapanou stezicku se znackou. Louky jsou zde rozsahle a oteviraji se z nich krasne vyhledy na okolni krajinu (Holy vrch, Okrslisko). Sedam na kolo a po pekne vrstevnicove ceste jedu k SV. Asi po 1, 5 km se dostavam do sedla (650 m n.m.) na krizovatku modre a cervene znacky. Dalsi pohledy do hloubky Cervenokamenske doliny a na vrch Kobylinec mne donuti sesednout z kola a oddavat se pozitku z ticha, barevnosti a clenitosti krajiny. Od rana se vyrazne oteplilo a zda se, ze vedro bude mym hlavnim nepritelem behem tohoto vikendu. Ze sedla odbocuji doleva (na SSZ) a stale po cervene znacce vyjizdim pres Okrslisko na vrch Kosak (766 m n.m.). Nekolik metru pred vrcholem je rozcesti turistickych znacek. Zleva sem prichazi zluta znacka z Brumova. Z vrchu Kosak prudce sjizdim po cervene znacce do bezejmenneho sedla (680 m n.m.) a vychutnavam pritom prijemny pocit rychle jizdy po bezpecne ceste. V sedle mijim stado ovci a pak zdolavam dlouhe a pomerne strme stoupani na vrch Kanur (791 m n.m.). Daleke vyhledy smerem na S a Z (Nedasova Lhota, Kralovec, Plostiny) davaji zapomenout na unavu a propocene tricko. Z vrcholu sjizdim uzkou pesinou zpocatku lesem, pak po loukach, stale po cervene znacce do sedelka. Po polni ceste pak traverzuji vrch Vysocka az do sedla (550 m n.m.) nad Nedasovou Lhotou. Znacka zde krizuje silnici vedouci z Nedasovy Lhoty do Cerveneho Kamena, ktery lezi jiz na Slovensku. Nasledujici stoupani (cervena znacka) po polni a pak po lesni ceste neni v polednim zaru nic prijemneho, ale presto vyjizdim bez sesednuti az k rozcesti znacenych cest pod vrchem Pozar (792 m n.m.). Od rozcesti stoupam doprava na SV po cervene znacce (c.0624) az na vrchol ke skupine soukromych chat a od nich sjizdim do plytkeho sedelka (750 m n.m.). U skupiny chat na vrchu Pozar je studna s vodou. Na jejim pripadnem pouziti je vsak nutno se domluvit s majitelem.
Ze sedelka mirne stoupam stale po hrebeni smerem na SSV az pred vrch Koncita (817 m n.m.). Zde je po provedene tezbe dreva obtizne najit znacky a cesta je zarostla travou a malinim. Tlacim tedy kolo nejkratsi cestou k vrcholu, osazenemu cervenobilou triangulacni tyci. Nahore prudce menim smer doleva na SSZ a zacinam sjizdet z hrebene (stale po cervene). Nektere useky v hlubokych uvozech se zbytky dreva po tezbe a s kamenim dukladne proveruji moje brzdy a pneumatiky. Po chvili vsak vjizdim na nadhernou horskou louku v miste zvanem Pasecky. Zde se na okamzik zastavuji a nechavam na sebe pusobit kouzlo tohoto skryteho mista. Dale klesam prevazne lesem az k okraji poli s vyhledem na ves Strelna a pak zpet do lesa k potoku a pres nej. Znacka se zde proti vsemu ocekavani jakoby kousek vraci a stoupa vzhuru, ale vzapeti se opet staci spravnym smerem (na S) a klesa pres louky k polni ceste. Po ni sjizdim az k zarezu zeleznicni trati. Zde odbocuji kolmo vlevo a mirne stoupam na silnicku pred vesnici Strelna. Odbocuji po ni vpravo do vsi, projizdim kolem kostela a na hlavni silnici (Vsetin - Puchov) opoustim cervenou znacku a odbocuji vpravo, smerem na Lysou p. Makytou. Jsem nyni v Lyskem prusmyku (527 m n.m.), vyznamnem to pruchodu z Moravy na Slovensko. Blizi se poledne, zacinam mit hlad a tak se davam do reci na tema "Moznosti stravovani v pohranici" s mirumilovne vypadajicimi domorodci. Doporucuji mi restauraci "u Colnika" (tel. z ČR 00421/825/?91552?) ve Strelence (cast obce Lysa p. Makytou). Po kvalitni silnici sjizdim tedy asi tri kilometry smerem na V, prejizdim pres cesko - slovenskou hranici a bez problemu nachazim po leve strane silnice lezici soukromou restauraci. Jsem tu jediny host, ceny jsou mirne, obsluha vzorna. Po obede sjizdim jeste asi pet kilometru po hlavni silnici, podjizim zeleznici a na zacatku obce Luky (365 m n.m.) zatacim o 180 stupnu doleva na vedlejsi silnici vedouci do obce Lazy p. Makytou. Silnice dale pokracuje az na hreben Javorniku, k chate Kohutka. Jedine orientacne narocne misto na teto vedlejsi silnici u osady Certov (je nutno se zde drzet vlevo) zvladam diky pomoci mistnich obyvatel hladce a kolem druhe hodiny odpoledne si uz s rozkosi umyvam oblicej studenou vodou na chate Portas (930 m n.m.).
Poledni vedro a skoro 600 metrove stoupani mne vsak tak vycerpaly, ze nasledujici velmi peknou cast hrebenovky Javorniku nemohu nalezite vychutnat. Od chaty, pred niz se stretavam s dvojici otce se synem na horskych kolech, stoupam po cervene znacce (c.0624) na vrch Stolecny (956 m n.m.). Pres nekolik bezejmennych kopcu prejizdim do Frnovskeho sedla (940 m n.m.) a z neho prevazne tlacim na Maly Javornik (1019 m n.m.). Nasleduje pomerne rovny usek az k rozcesti se zlutou znackou (c.8586). Kratke, ale kamenite stoupani na vrch Stratenec (1055 m n.m.) s pamatnikem je uz nad moje sily a opet kolo tlacim.
Na Velky Javornik (1071 m n.m.) vsak vyjizdim v sedle. Po ceste opet potkavam dva jezdce na horskych kolech. Za vrcholem V. Javorniku mijim rozcesti znacenych cest a stale po cervene znacce sjizdim k dalsimu rozcesti (tentokrat se zelenou znackou) v lokalite Kasarne. Odtud (stale po cervene) mirne stoupam a pote klesam az k rozcesti s modrou znackou v miste zvanem Cierna voda, kde potkavam dalsi jezdce na horskych kolech. Tentokrat jde dokonce o starsi par, zrejme manzelsky. Asi 100 m od rozcesti Cierna voda po cervene znacce smerem k S je pramen. Sjizdim jeste kousek po cervene znace k prameni a doplnuji vodu do lahvi i do zaludku. Pak se vracim zpet k rozcesti a dal jedu na V po modre znacce (c.2744/c). Snadno prekonavam nenarocny teren do sedla (960 m n.m.) pred vrchem Cemerka, na vrchol (1052 m n.m.) vsak kolo tlacim. Vrcholova cast stezky je neprijemne zarostla vegetaci, kousek před vrcholem je však nyní (srpen 2003) vpravo vyhlídka (vzniklá po vytěžení lesního porostu) z hřebene jižním směrem.
Brzy se vsak dostavam na V stranu kopce a vychutnavam skoro dvoukilometrovy sjezd do sedla (890 m n.m.) k osade Gregusovci.
Nasledujici posledni dnesni stoupani na vrch Cerenka (948 m n.m.) je, vzhledem k me unave a panujicimu vedru, opet velmi neprijemne. Z vrcholu sjizdim jen nekolik set metru k rozcesti se zelenou znackou. Tady odbocuji bez znacky doleva na vyhratou louku s vyhledem na Makov
a rozhoduji se zde odpocivat. Jsou asi ctyri hodiny odpoledne. Po dvou hodinach zaslouzeneho spanku se vracim zpet na modrou znacku, po ktere sjizdim asi dva kilometry az k poutaci, oznamujicimu, ze v blizkem hotelu se lze vyspat i najist. Odbocuji tedy po neznacene ceste doleva (tam ukazuje sipka na poutaci) a po nekolika desitkach metru zastavuji pred honosnou budovou z betonu a skla. Jsem u hotelu Pancava, tel. z ČR: 00421/824/4364 415 (800 m n.m.). V recepci se dovidam, ze jedna noc ve dvouluzkovem pokoji s koupelnou a WC by mne prisla na 150 Kcs. Snazim se smlouvat a mam uspech. Prijemny pan vedouci, ktery je k teto slozite transakci posleze zavolan, mi snizuje cenu za ubytovani se slovy: "sportovci si musi pomahat" na 100 Kcs. Kolo si schovavam do "lyzarny" a odchazim se vysprchovat na pokoj.
Delka sobotni trasy: 63 km, z toho teren: 38 km, prevyseni: + 1863 m, - 1342 m, doba jizdy (bez prestavek): cca 7,5 hodiny.
