Vikend v pohori Hochschwab
Zdeněk Bartoš
Popis trasy prvního dnePopis trasy druhého dne
Mapka trasy prechodu je zde (10 kB).
Poznamka: Tento clanek byl v roce 1991 otisten v casopise Turista. Pro Internet byl upraven v 9/96.
Je patek odpoledne 12.10.90, pred benzinkama se krouti
nedohledne rady aut (bude se zdrazovat benzin) a ja si to
slapu na kole s vypujcenym 5l kanistrem na batohu z prace
domu. Po ceste marne dumam o tom, kde do nej naberu benzin
bez cekani. Vcera pri predpovedi pocasi ohlasili inverzni
situaci, a tak jsme se s prateli domluvili, ze tentokrat
budeme obdivovat mlhu v udolich rakouskych Alp. Pojedeme tedy
daleko a proto potrebujeme zasobu benzinu, abychom se dostali levne
zpet.
Doma zjistuji, ze kamarad z Frydku-Mistku, ktery slibil ze nas odveze
vlastnim autem, je uz tady v Brne, a ja jsem prijemne
prekvapeny, jakym autem to prijel. Pred domem nestoji jeho
maly sportovni Fiat, ale vypujceny Peugeot Combi - diesel
s plnou nadrzi a s 20 l kanistrem nafty uvnitr. Auto ma i sve
mouchy - tece chladic, ale domnivame se, ze to vyresi 10 l
nadoba s vodou, kterou bereme s sebou.
Vyrazime v sobotu (13.10.90) rano v 3.50. Pri prujezdu spicim Brnem
nakladame jeste dalsi dva spolujezdce a pohodlne usazeni
mirime na jih. Po neprijemne nocni jizde v mlze, zpestrene
obcasnym dolevanim vody do chladice, se dostavame pres
Mikulov, Viden, Semmmering, Kapfenberg a Aflenz do vesnicky
Seewiesen (1000 m n.m.) a asi v 9.00, po ujeti 350 kilometru,
zastavujeme u mistniho hotylku. Vyhazet batohy z auta
a nabrat vodu na hotelovych zachodcich je veci okamziku.
Nechceme ztracet cas hledanim znacky, a tak do sedla Seeberg
(1253) radeji slapeme po silnicnich serpentinach. Jak jsme
pozdeji zjistili znacka c. 801 vedouci do sedla lesem zacina
u zdejsiho kostela. Jsme tak uchvaceni scenerii nedalekeho
udoli Seetal, ze ani nevnimame volani rakouskych vyletniku
stojicich u naseho auta. V sedle je orientacne jiz vse jasne.
Smerem na severozapad vede cervena znacka c. 855, po ktere se
dostaneme az na hreben Hochschwabu, do casti nazyvane
Aflenzer Staritzen. Jdeme cestou, ktera mirne stoupa bukovym
lesem ke sjezdovce s vlekem. Podel nej pak vystupujeme
strmeji vzhuru az do poloviny svahu, kde se prudce stacime
doleva k zapadu a po vrstevnici obchazime skalnaty vrchol.
Jsme jiz 500 metru nad vesnici a s uzasem pozorujeme, jak se
z naseho auta stava detska hracka a z lidi mravenci. Po
chvili mijime kovove zatarasy ochranujici v zime vesnici pod
nami proti lavinam. Odtud je to jiz jen 200 vyskovych metru
strme na hreben. Jdeme rychle a strasne se potime, ale muzska
jesitnost nam nedovoli zvolnit, abychom neztratili z dohledu
nasi pritelkyni, zarputile vystupujici pred nami. A je to
tady, jsme na hrebeni a je jasne, ze nejhorsi cast cesty uz
mame za sebou.
Pohori Hochschwab je vlastne vapencova deska,
horotvornymi procesy vytlacena nad okolni teren a rozdelena
hlubokymi udolimi na nekolik casti. Ma proto strme a vysoke
steny na okraji pohori, ale jen mirne zvlneny a krasovymi
utvary ozvlastnely hreben.
Pocasi neni bohuzel zrovna idealni, fouka silny vitr, je zatazeno a chladno. Nase pozdni snidane je proto velmi rychla a skromna. Ztuhli odchazime zapadnim smerem ke krizovatce se znackou c. 853, po ktere pak pokracujeme po hrebeni dale. Cesta je znacena tak, aby prochazela terenem co nejpohodlneji, a tak vsechny vrcholy miji . My se vsak z nich chceme rozhlednout po krajine, a proto odbocujeme vlevo na Krautgart Kg.(1989). Na vychode je jasne videt pohori Veitsch Alpe, za nim nezretelne vykukuji vrcholky Schneealpe a Raxalpe. Jih lemuji tmave kontury zalesneneho pohori Fischbacher Alpe.
Pokracujeme dal,
sedla jsou skutecne velmi melka, vyskove rozdily neprekracuji
150 metru. Odbocujeme ze znacky jeste na Bose Mauer (1995)
a na Severin Kg.(2044). Pred polednem zacina pripalovat a tak
s cernym humorem uzavirame sazky, zda symbol pramene na mape
teto bezvode oblasti je tiskova chyba ci nase spasa. Se
stoupajici teplotou a klesajici hladinou vody v nasich
lahvich zacinaji nekteri jedinci propadat beznadeji
a chystaji se sejit do udoli k vode. Mapa vsak nastesti
nelhala. Ve snizenine Ochsenreichkar (1850), primo
u rozcestniku, kde odbocuje na jih zn. c. 850, se stkvi na
drevene smerovce cervenou barvou vyvedeny napis "Quelle"
a stejne zbarvene tecky nas vedou az k prameni.
Po kratkem
obcerstveni z vlastnich zdroju vystupujeme do bezejmenneho
sedla (1994), kde se ze severu pripojuje znacka c. 852.
My se
vsak stacime na jih a pokracujeme k dalsimu rozcesti. Zde
prechazime na sirokou vyslapanou cestu, kterou na nejvyssi
vrchol tohoto pohori vystupuje vetsina navstevniku. Z mapy
cteme jeji nazev "Graf Meran Steig" a v mysli se nam vynoruji
sceny z pocatku alpinizmu: damy v dlouhych suknich, muzi
s holemi, sluzebnictvo s jidlem a zebriky... Pohled na
klesajici slunce nas vsak rychle vraci do skutecnosti. Je
rijen a na delce dne je to znat. Za tri hodiny se bude
stmivat, nas jeste ceka vystup na nejvyssi vrchol a pak
sestup k nejakemu vhodnemu mistu, kde by se daly postavit
stany. Davame se tedy po teto "dalnici" k severozapadu (zn.
c. 801) a s prekvapenim pozorujeme jak se vyrazne zlepsilo
znaceni. Jsou zde drevene tyce s cervenobilymi terci, znacky
na kamenech jsou po 15-20 metrech. V Rakousku je zrejme
kvalita a cetnost znaceni primo umerna poctu a kvalite
navstevniku. Anebo mozna naopak, je to zpusob jak zamerne
smerovat masu rekreantu do mene obtiznych mist, do mist kde
jsou horske chaty a kde se na navstevnicich daji vydelat
nejake penize, pripadne tam, kde tak nenici vzacna prirodni
spolecenstva.
Za chvili prichazime k horske chate Schiestelhaus
(2150) postavene primo na hrebeni. Je zde dost zivo, pekne
pocasi sem vylakalo hodne milovniku hor a bude tu dnes v noci
asi obsazeno. Prestoze jsme uz z lahvi neco upili, po
zkusenostech z pohori Raxalpe, kde jsme byli pred mesicem, se
ani nesnazime ziskat zde vodu. Litr by nas prisel asi na 120
korun a to se nam zda trochu moc. Kousek od chaty zaciname
vystupovat na vrchol Hochschwabu (2277). Po nedavnem snezeni
zustaly na jeho vychodnich ubocich zbytky snehu, ktery nam
pripomina kvapem se blizici zimu. Na vrcholku nas vitaji
alkoholem rozjareni domorodci a obvykly kriz. Tentokrat je to
ale kriz obr. Je cely kovovy a vysoky alespon sest metru. Na
jeho pate je upevnena vrcholova kniha, a tak se k ni hned
zeneme, abychom zjistili, kolik obcanu z byvaleho tabora
realneho socialismu tu uz bylo pred nami. Silny sesit je
temer popsany, ale prvni zapisy jsou teprve ze srpna 1990.
Tento vrchol je tedy skutecne hodne navstevovany. Mezi
zaplavou podpisu vsak nachazime pouze asi osm z CSFR
a nekolik z Madarska a Polska. Zapisujeme se take
a sestupujeme pomalu dolu do sedla Fleischersattel (2153),
kde se neprirozene leskne plechovy bivakovaci utulek. Uvnitr
jsou tri drevene palandy, lekarnicka a kniha navstev. Po
kratkem vahani, zda tohoto pristresi nevyuzijeme, se
rozhodujeme postavit stany. Voda tu sice neni, ale jinak je
to pekne misto. Jeste varime kakao a je tu tma. Je krasna
tepla a klidna noc, a tak brzy usiname, mame toho pro dnesek
dost.
