Sorry, the web has moved. The new address is http://www.czex.cz/zbartos

Dolomity Brenta (4.7.-13.7.97)
Zdeněk Bartoš

Vřelé díky Martinovi Rybákovi za zapůjčení scaneru, na kterém jsem zpracoval do tohoto textu vložené fotografie.


Pohled ze značky č. 328 na chatu Rif. Tuckett (2271 m n.m.), na vrcholy Campanille di Vallesinella (2946 m n.m), Castelletto sup. (2700 m n.m.), Cima Sella (2917 m n.m.), na ledovec Vedretta di Brenta inferiore a na sedlo Bocca di Tuckett (2648 m n.m.)

Akci v Brentě jsem (mám zkušenosti s ledovci i Via ferratami) absolvoval s manželkou (v roce 1997 měla 33 let, má dobrou fyzičku a zkušenosti s Via ferratami, byla však bez zkušeností s ledovci) a s cca 22-tiletým správcem el. konference Montana Martinem Mokrejšem (má dobrou fyzičku a zkušenosti s ledovci, byl však bez zkušeností s Via ferratami).

Batohy při prvním výstupu na hřeben měly cca 28 kg, při hvězdicových túrách ze základny jsme my muži nesli cca 14 kg, manželka cca 8 kg. Během chůze jsme se nijak nehonili, ale ani neloudali.

Následující popis vychází z předpokladu, že si čtenář (zájemce o chození v Brentě) již obstaral výborného průvodce od Roberta Oberarzbachera (Dolomity - jih, Kompass-Alpy, 1994) a má i odpovídající mapu v měřítku min. 1:50 000 (např. Freytag&Berndt WKS 11). Ovšem pozor ! Čas v průvodci je myšlen zřejmě pro lidi jdoucí s batohem, ve kterém mají jídlo na 1 den, cca litr vody, oblečení proti dešti a chladu, cepín, mačky a lano. Tímto časem se tedy nelze řídit, půjdete-li s batohem, ve kterém bude stan, spacák, vařič, oblečení, pití, mačky, cepín, lano, a jídlo na více dní !!

Je nutné ještě zdůraznit, že začátkem července může být ve výše položených polohách (nad cca 2600 m), v zastíněných severních a východních žlabech ještě sníh (sníh může také v průběhu akce napadnout !), který znemožní použití na Via ferratách instalovaných řetězů a jiných pomůcek (což se stalo i nám a nemohli jsme proto projít Via ferratu Bocchette Alte). Řiďte se proto informacemi místních správců chat, kteří vám ochotně sdělí možnosti průchodu jednotlivými Via ferratami. V každém případě si s sebou vezměte mačky, cepín a lano (viz Vl. Procházka ml.: Bezpečně ve sněhu a ledu a Vl. Procházka ml.: Bezpečně na Via ferratách).

Stručný popis absolvovaných tras:

1. den: Carisolo (808 m n.m.) - v cca 12:30 odchod severovýchodně po zn. č. 19 a 323 k Malga Brenta Bassa (1265 m) - po zn. č. 323 ke spodní stanici nákladní lanovky (cca 1380 m), vedoucí na chatu Rif. Maria e Alberto ai Brentei (příchod v cca 18:30).
Doba chůze včetně přestávek (s těžkými batohy): cca 6 hod., délka: cca 12 km, převýšení: cca + 572 m.

2. den: spodní stanice nákladní lanovky (1380 m) - v 9:00 odchod na Rif. Maria e Alberto ai Brentei (2182) po zn. č. 323, příchod na neoficiální tábořiště poblíž chaty v cca 12:00 (tábořiště je asi tak 250 m jižně od chaty Rif. Maria e Alberto ai Brentei , je přístupné po zn. č. 392 a spaní zde nám bylo tolerováno - stany jsme měli postavené i přes den, já jsem si pro jistotu zamykal vchod; cca 100 severně od chaty, pod cestou, kudy vede značka č.318, je pramen pitné vody - POZOR, v Brentě jde zřejmě o jediné místo s pramenitou pitnou vodou v takovéto nadmořské výšce, většina potoků pramení ve výškách kolem 1700 m n.m., voda na záchodech vysokohorských chat je Italy označována jako nepitná, pitnou vodu si lze v chatách koupit, ale zřejmě dost draho). Po příchodu na tábořiště následovalo stavění stanů, oběd - ve 14:00 odchod na túru s "lehkými" batohy po zn. č. 318 (tato cesta není ve výše uvedeném průvodci popsána, proto se o ní krátce zmíním: jak je patrné i z mapy, cesta vede asi od výšky 2300 m n.m. po ledovci, a to poměrně strmě, v době naší akce však na ledovci ležela ještě vrstva sněhu, takže po cca deváté hodině, jak sníh teplem rozměkl, bylo možné vystupovat i sestupovat tudy i bez maček a cepínu, moc bych na to ale nespoléhal) do sedla Bocca di Brenta (2552 m) - Rif. Pedrotti (2491 m) - Sentiero Osvaldo Orsi - Bocca di Tuckett (2648 m) - Rif. Tuckett (2271 m) - po zn. č. 328 na rozcestí (2048 m) - po zn. č. 318 na tábořiště (2182 m), příchod v 21:00. V závěru této trasy Martin poznal, co s člověkem udělá nedostatečné doplňování cukrů během fyzického výkonu. Přestože je o cca 10 let mladší než moje manželka, nebyl schopen jít stejně rychle jako ona. Proto si těch sladkostí berte na túru raději více.
Doba chůze včetně přestávek (s těžkými batohy): cca 3 hod., délka: cca 4,5 km, převýšení: cca + 802 m.
Doba chůze včetně přestávek (s "lehkými" batohy): cca 7 hod., délka: cca 14,5 km, převýšení: cca + 661 m, - 661 m.
Celkem: 10 hodin, 19 km, + 1463 m, - 661 m.

3. den: tábořiště (2182 m) - v 9:00 odchod na túru po zn. č. 392 - Sentiero Martinazzi; jde o Via ferratu ve výše uvedeném průvodci nepopsanou, proto se o ní zmíním více: od tábořiště se na ni dostanete po zn. č. 392, klesnete na údajné (zn. č. 391 se mi v terénu nepodařilo najít) rozcestí značek (2050 m) a pak již stoupáte (zn. č. 327) po kamenitém chodníku a sutí až k počátku ledovce Vedretta dei Camosci. Během naší návštěvy byl ještě ledovec pod vysokou vrstvou sněhu, takže nemohu sloužit informacemi o množství a šířce trhlin, ale mačky, cepín i lano se vždy hodí - minimálně jako tréninková zátěž. Po ledovci zpočátku poměrně mírně vzhůru až ke skále na levé, západní, straně ledovce. Zde začíná krátký, ale strmý skalní výstup zajištěný lany a kramlemi (tady se Martin poprvé v životě potkal s Via ferratou a než se naučil "v tom chodit", moje manželka se mu opět vzdálila). Další úsek od skal až do sedla vede přijatelně strmě opět po ledovci - Bocca Camosci (2770 m), příchod ve 12:00 - bezproblémová část Sentiero dell' Ideale - Rif. 12 Apostoli (2488 m) - Sentiero Ettore Castiglioni, Bochetta dei Due Denti (2859 m), Rif. S. Agostini (2410 m) - po zn. č. 320 na Rif. Pedrotti (2491 m) - Bocca di Brenta (2552 m) - po zn. č. 318 na tábořiště (2182 m), příchod v 21:30.
Doba chůze včetně přestávek (s "lehkými" batohy): cca 12,5 hod., délka: cca 17,4 km, převýšení: cca + 1233 m, - 1233 m.

4. den: tábořiště (2182 m) - odchod v 10:00 po zn. č. 318 a 328 k Rif. Tuckett (2271 m), příchod ve 12:00 - Sentiero SOSAT (nejvyšší bod cca 2450 m), příchod na konec Via ferraty SOSAT (2400 m) v 15:00.


Jižní konec Via ferraty SOSAT. Pohled na část Via ferraty Oliva Destassis. V pozadí zleva: Spallone dei Masodi (2999 m n.m.), ledovec Vedretta dei Brentei, Cima Molveno (2910 m n.m.) - vpravo před ní chata Rif. Alimonta (2600 m n.m.), Cima dei Armi (2951 m n.m.), ledovec Vedretta dei Sfulmini a sedlo Bocca d' Armi.

Dále po značené cestě kousek směrem na Rif. Alimonta až k rozcestí, kde vpravo strmě do kopce odbočuje zn. č. 305. My, pod vlivem mapy, jsme šli stále dále údolím, avšak v mapě uvedená značka není v terénu patrná, takže jsme se pak museli drápat strmě vzhůru sutí na používanou stezku, vedoucí z Rif Alimonta. Je proto asi lepší na výše uvedené křižovatce odbočit doprava k chatě Rif. Alimonta a teprve na chatě se napojit na Sentiero Oliva Detassis (zn. č. 396). My jsme se pohybovali ve směru od Rif. Alimonta na ledovec Vedr. Brentei (v průvodci zmiňovaný nástup [nadmořská výška nástupu je cca 2620 m] z ledovce na exponované a dlouhé žebříky je z ledovce špatně vidět,


Via ferrata Oliva Destassis . Pohled od úpatí Spallone dei Massodi (zde začínají ty pověstné dlouhé a exponované žebříky) na západ, na ledovec Vedretta dei Brentei. V pozadí pohoří Adamello.

takže pokud není cesta na ledovci vyšlapaná, doporučuji orientaci podle busoly), pak do sedla Bocca Bassa dei Massodi (2790 m), na západní hřeben, vybíhající z Cima Molveno (2890 m), na ledovec Vedr. dei Sfulmini a zpět k Rif. Alimonta (2600 m), příchod v 18:00 - po zn. č. 393 na tábořiště (2182 m), příchod v 19:00.
Doba chůze včetně přestávek (s "lehkými" batohy): cca 9 hod., délka: cca 13,2 km, převýšení: cca + 758 m, - 758 m.

5. den: tábořiště (2182 m) - odchod v 8:00 po zn. č. 393 k Rif Alimonta (2600 m), příchod v 9:00 - Bocchette Centrale, nejvyšší bod 2800 m, příchod na konec Bocchette Centrale ve 13:00 (2500 m) - Bocca di Brenta (2552 m) - Rif. Pedrotti (2491 m), odchod odtud ve 14:00 - Sentiero Livio Brentari, nejvyšší bod sedlo P. l'Ideale (2946 m), strmé klesání ze sedla P. l'Ideale vyžadovalo lano, jištění bylo pod sněhem (a moje manželka se docela bála) - rozcestí (2660 m) nad Rif. S. Agostini - těžká část Sentiero dell' Ideale - Bocca d' Ambiez (2871 m), ze sedla na západ velmi strmé klesání, během naší návštěvy byl svah vysněžený, jistící kovové lano o délce cca 100 m visí volně dolů, na konci je jen menší uzel, který může projít okem karabiny !


Via ferrata dell' Ideale. Sestup ze sedla Bocca d' Ambiez (2871 m n.m.), na ledovec Vedretta dei Camosci. V pozadí Cima di V. Stretta (2880 m n.m).

Dále po ledovci Vedr. dei Camosci k tábořišti (2182 m), příchod v 21:30, cca hodinové čekání pod kamenem v bouřce.
Doba chůze včetně přestávek (s "lehkými" batohy): cca 13,5 hod., délka: cca 12,6 km, převýšení: cca + 1336 m, - 1336 m.

6. den sušení věcí do 14:00, pak opět déšť, "gaučing" ve stanu na tábořišti

7. den: tábořiště (2182 m), sušení, kompletní balení - odchod v 9:30 s plnou polní (ale lehčí než na začátku) po zn. č.318 k Rif. Casinei (1825 m) - po zn. č. 376 k salaši nad Cascate Alte v údolí Vallesinella (cca 1680 m) - po zn. č. 382 k rozcestí (2100 m) - po zn. č. 331 k tábořišti č. 2 (2070 m), cca 1 km jihovýchodně od Lago Spinale, příchod v cca 14:30 (šlo o jakýsi přírodní amfiteátru na kouzelné loučce plné květin, ale bez pramenité vody - voda ze záchodu chaty Rif. M.O. Graffer [2261 m] byla dost vysoko a daleko a nevypadala vábně - při troše štěstí ji ale lze pít bez smrtelných následků. Taky, jak se teď koukám do mapy, by bylo možné sestupovat ze zmiňovaného tábořiště č. 2 pro vodu do údolí Vallesinella, potok poblíž značky je v cca 1850 m n.m.). Po příchodu na tábořiště č. 2 následovalo stavění stanů, v 15:30 déšť, v 16:30 odchod bez batohů na průzkum k Rif. Graffer (2261 m), voda na tamějším záchodě má visačku Non potable (nepitná) - tábořiště č. 2 (2070 m), příchod v 18:30.
Doba chůze včetně přestávek (s "těžkými" batohy): cca 5 hod., délka: cca 7,8 km, převýšení: cca + 390 m, - 532 m.
Doba chůze včetně přestávek (s "lehkými" batohy): cca 2 hod., délka: cca 3 km, převýšení: cca + 191 m, - 191 m.
Celkem: cca 7 hodin, 10,8 km, + 581 m, - 723.

8. den: tábořiště č. 2 (2070 m) - odchod v 9:00 - Rif. Graffer (2261 m) - po zn. č. 315 na sedlo Groste (2442 m) - Sentiero Gustavo Vidi, nejvyšší bod cca 2580 m - Rif. Graffer (2261 m) - tábořiště č. 2 (2070 m), příchod v 13:00, kompletní balení, odchod v 14:30, sestup do Madonny (cca 1650 m) po zn. č. 315, příchod v cca 17:00.
Doba chůze včetně přestávek (s "těžkými" batohy): cca 2,5 hod., délka: cca 7,2 km, převýšení: cca - 420 m.
Doba chůze včetně přestávek (s "lehkými" batohy): cca 4 hod., délka: cca 8,4 km, převýšení: cca + 510 m, - 510 m.
Celkem: cca 6,5 hodiny, 15,6 km, + 510 m, - 930.


Připomínky k této stránce pošlete na adresu: zdbartos@seznam.cz


[ Domovská stránka Z. Bartoše / VHT stránka Z. Bartoše ]


Jste návštěvníkem této WWW stránky

od data uvedeného na počitadle mé Home Page.