Féderation cynologique internationale (F.C.I.) Číslo standardu FCI: 148 Název plemene psa: DACHSHUND jezevčík Země původu: Německo Použití: Jako lovecký pes na povrchu a pod zemí Zařazení: Skupina 4 s pracovní zkouškou Krátký historický přehled: Jezevčík (der Dachshund, Dackel, Teckel), je známý od středověku. Z brakýřů byly postupně vyšlechtěny odchovy psů, kteří byli neustále vylepšováni zvláště pro lov pod zemí. Z těchto nízkonohých psů se vykrystalizoval jezevčík, který je uznáván jako jedno z nejvšestrannějších lovecky upotřebitelných plemen. Vykazuje vynikající výkony na povrchu, jako na hlasitých lovech, při slídění a dohledávkách. FCI Standard č. 148 Jezevčík Existuje 9 variant jezevčíka, 3 velikostní rázy (standardní, trpasličí, králičí) se 3 druhy osrstění (hladkosrstý, drsnosrstý a dlouhosrstý). 1. Obecný vzhled: Nízká, krátkonohá, protáhlá ale kompaktní postava s pevnou svalovinou, se směle vyzývavým držením hlavy a pozorným výrazem obličeje. Přestože má v poměru ke dlouhému tělu krátké končetiny, nepůsobí ani zmrzačele, nemotorně nebo v pohybu omezeně, ani lasičkovitě štíhle, s celkovým výrazem typickým pro své pohlaví. 2. Důležité poměry (proporce): Odstup od země asi jedna třetina výšky v kohoutku, přitom délka těla má být v harmonickém poměru ke kohoutkové výšce, asi 1 ku 1,8. 3. Chování a charakter: Povahy přátelské, ani bázlivý, ani agresivní, s vyrovnaným temperamentem. Náruživý, vytrvalý a hbitý lovecký pes s jemným nosem. 4. Hlava: 4.1 Celkový vzhled: Protáhlá, při pohledu shora a ze strany stejnoměrně se zužující až k nosní houbě, avšak ne špičatá. Temeno spíše ploché a probíhající pozvolna s jen naznačeným stopem v lehce klenutý hřbet no- su. 4.2 Obličejová část: Nadočnicové oblouky výrazně utvářeny. Nosní chrupavky a čenich dlouhé a štíhlé. Pysky pevně napjaté, dobře kryjící dolní čelist. Nosní houba dobře vyvinutá. Morda daleko roztažitelná, rozeklaná až do vzdálenosti očí, se silně vyvinutou horní a dolní čelistí a úplným chrupem (42 zubů podle zubního vzorce). Silné, přesně do sebe zapadající špičáky. Nůžkový skus se preferuje před klešťovým. 4.3 Oči: Středně velké, oválné, dobře od sebe rozložené, s jasným, energickým a přece přátelským výrazem, nikoli pichlavé. Barva zářivě tmavočervenohnědá až černohnědá u všech barev srsti. Skelné, rybí nebo perleťové oči u skvrnitých psů nejsou žádoucí, avšak tolerují se. 4.4 Slecho: Vysoko, ne příliš vpředu nasazené. dostatečně, ale ne přehnaně dlouhé, zaokrouhlené, ne úzké, špičaté nebo zřasené. Pohyblivé, předním okrajem přiléhající těsně k líci. 5. Krk: Dostatečně dlouhý, svalnatý, pevně přilehlá kůže na hrdle, s lehce klenutou šíjí, volně a vysoko nesený. 6. Trup: Horní linie: Mírně protáhlá, harmonicky probíhající od šíje až k lehce svažující se zádi. Hřbet: Za vysokým a dlouhým kohoutkem v průběhu následujících hrudních obratlů probíhající rovně nebo lehce skloněný dozadu. Bedra: Silně osvalená, dostatečně dlouhá. Prut: Ne příliš vysoko nasazen. Má harmonicky (jako součást páteře) pokračovat v linii zádě. V poslední třetině prutu je přípustné nepatrné zakřivení. Spodní linie: Hruď: Prsní kost dobře utvářená a tak silně vystupující, že se na obou stranách tvoří lehké dolíky. Hrudní koš je při pohledu zepředu oválný, při pohledu shora a ze strany prostorný, umožňující plné vyvinutí srdce a plic, vyžebřen daleko dozadu a postupně přecházející v břišní linii. Při správné délce a úhlení lopatky a pažní kosti zakrývá přední běh při pohledu ze strany nejnižší bod hrudní linie. Linie břicha: Mírně vtažená. 7. Končetiny: 7.1 Přední končetina: Obecně: Silně osvalená, dobře zaúhlená; při pohledu zepředu suché, rovně postavené přední běhy o dobré síle kostí s uzavřenými, přímo vpřed směřujícími tlapami. Lopatky: Dlouhé a šikmo ležící lopatky, těsně přiléhající k plně vyvinutému hrudníku, plasticky osvalené. Paže: Stejné délky jako lopatka, téměř v pravém úhlu k ní postavená, se silnou kostí a dobře osvalená, přiléhající k žebrům, ale volně pohyblivá. Loket: Ani vbočený, ani vybočený. Předloktí: Krátké, avšak tak dlouhé, že odstup od země činí asi jednu třetinu kohoutkové výšky. Pokud možno rovné. Zápěstí: Zápěstní klouby stojí k sobě poněkud blíže, než ramenní klouby. Záprstí: Záprstní kosti nemají při pohledu ze strany ani stát strmě, ani nápadně směřovat dopředu. Přední tlapy: Pět, těsně u sebe ležících prstů, dobře klenutých, se silnými polštářky a krátkými, silnými drápy. Čtyři prsty našlapují, vnitřní prst je kratší. 7.2 Zadní končetina: Obecně: Silně osvalená, v dobrém poměru k přední končetině. Kolenní a hlezenní klouby silně zaúhleny. Zadní běhy rovnoběžné, ani úzce, ani široce od sebe postavené. Stehno: Kost má být správně dlouhá a silně osvalená. Kolenní kloub: Široký a silný s výrazným zaúhlením. Holeň: Krátká, stojící přibližně v pravém úhlu ke stehnu, dobře osvalená. Hlezenní klouby: Silné a dobře zaúhlené. Nárt: Poměrně dlouhý, vůči bérci pohyblivý, lehce dopředu zahnutý. Zadní tlapy: Čtyři těsně u sebe ležící prsty, dobře klenuté. Plně spočívající na silných polštářcích. 8. Mechanika pohybu: Pohyb má být prostorný, plynulý a s kmihem, s plochým a dlouhým předváděním končetin (v klusu), silným posunem a způsobující lehce pružící přenos na hřbetní linii. Pohyb předních končetin: Souběžné vyšlapování; ani sbíhavé, ani pádlující. Ani sevřený, ani rozevřený v tlapách. Pohyb zadních končetin: Souběžný, se zřetelným posunem, ani příliš úzký, ani příliš široký, ani kravský ani sudovitý. 9. Kůže: Dobře přiléhavá a pevná. 10. Osrstění: 10.1 HLADKOSRSTÝ: 10.1.1 Kvalita srsti: Krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhající, s podsadou, bez neosrstěných míst. Prut: Jemně, plně, ale ne příliš bohatě osrstěný. Poněkud delší krycí vlas na spodní straně není chybný. 10.1.2 Zbarvení: a) Jednobarevní jezevčíci: červená, červenožlutá, žlutá, všechny s nebo bez černé příměsi. Přitom se má upřednostnit čistá barva a červená se má posuzovat jako cennější než červenožlutá nebo žlutá. Psi se silnou příměsí náležejí také sem a nikoli pod jinak zbarvené. Nos a drápy černé, červená je také přípustná, ale nežádoucí. b) Dvoubarevní jezevčíci: temně černá nebo hnědá, každá s rezavohnědými nebo žlutými odznaky (pálením) nad očima, po stranách mordy a dolního pysku, na vnitřním okraji slech, na prsou, na vnitřních a zadních stranách běhů, na tlapách, kolem řitního otvoru a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany ocasu. Nos a drápy u černých psů černé, u hnědých psů hnědé nebo černé. U jednobarevných nebo dvoubarevných jezevčíků není bílá žádoucí, ale v jednotlivých malých skvrnách není diskvalifikující. Příliš silně rozšířené pálení je nežádoucí. c) Skvrnití (tygrovaní, žíhaní) jezevčíci: základní barvou tygrovaného jezevčíka je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá). Žádoucí jsou nepravidelné bílé skvrny (nežádoucí jsou velké plochy). Nemá převažovat ani tmavá ani světlá barva. Barva žíhaného jezevčíka je červená nebo žlutá s tmavším žíháním. Nos a drápy jako u jednobarevných a dvoubarevných. d) Jinak zbarvení jezevčíci: všechy dosud nejmenované barvy. 10.1.3 Vady: Každá odchylka od standardu. Příliš jemná, řídká srst, neosrstěná místa na sleších (kožené uši), jiná místa bez srsti, stejně jako příliš hrubá a příliš bohatá srst. Kartáčovitý ocas a částečně nebo v celé délce téměř neosrstěný prut. Černá barva bez pálení. Bílá barva s pálením nebo bez něj. 10.2 DRSNOSRSTÝ: 10.2.1 Kvalita srsti: S výjimkou mordy, obočí a slechů na celém těle dokonale vyrovnaný, podsadou prosazený, přiléhavý, hustý drátovitý krycí vlas. Na mordě se ukazuje zřetelně vyjádřený vous, obočí je husté. Na sleších je osrstění kratší než na těle, téměř hladké, přesto k ostatnímu osrstění přiměřené. Prut dobře a rovnoměrně, těsně přiléhavě osrstěný, postupně se zužující. 10.2.2 Barva: Převážně divočáka, jinak platí totéž pro ostatní barvy. 10.2.3 Vady: Každá odchylka od standardu. Celkově měkká srst, ať krátká nebo dlouhá; dlouhá, ve všech směrech od těla odstávající, kudrnatá nebo vlnitá srst, především měkká srst na hlavě, vlajka na ocase, chybějící vous, chybějící podsada a krátkosrstost. 10.3 DLOUHOSRSTÝ: 10.3.1 Kvalita srsti: Rovná, lesklá srst opatřená podsadou, na těle přiléhající, prodlužuje se pod krkem a na spodní straně těla, přesahuje slecha a na zadní straně běhů vykazuje zřetelné praporce, své největší délky dosahuje na spodní straně prutu a tvoří tam úplnou vlajku. 10.3.2 Barva: Platí stejné jako u krátkosrstého jezevčíka 10.3.3 Vady: Každá odchylka od standardu. Chybné je nadměrné, tj. po celém těle stejně dlouhé osrstění, vlnitá nebo rozježená srst, chybění vlajky na ocase nebo delších chlupů na závěsu, silně pěšinkou rozdělená srst na hřbetě, příliš dlouhé osrstění mezi prsty. 11. Velikost a hmotnost: 11.1 Velikost: Standardní jezevčík Obvod hrudníku přes 35 cm Trpasličí jezevčík Obvod hrudníku přes 30 až 35 cm, měřený ve stáří minimálně 15 měsíců. Králičí jezevčík Obvod hrudníku do 30 cm, měřený ve stáří minimálně 15 měsíců. 11.2 Hmotnost: Standardní jezevčík Do 9.0 kg. 12. Vady: 12.0 Všeobecně: Každou odchylku od výše uvedených bodů je nutno považovat za vadu, jejíž ohodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni odchylky. 12.1 Těžké vady: Slabá, vysokonohá nebo při zemi se ploužící postava, v lopatkách visící tělo, těžkopádná, neohrabaná, kolébavá chůze, dovnitř, nebo příliš šikmo ven vytočené tlapy, natažené prsty, prohnutý hřbet, kapří hřbet, přestavěnost, tj. když záď stojí výše než kohoutek, příliš slabý hrudní koš, chrtovitě vykasané slabiny, úzká, málo osvalená zadní končetina, slabá bedra, špatně zaúhlená přední nebo zadní končetina, kravský postoj, sudovitý postoj, skelné oči u jiných než skvrnitých psů, špatné osrstění. 12.2 Vylučující vady: Předkus, podkus, nepravidelný skus, vadné postavení špičáků v dolní čelisti, překlubování v zápěstním kloubu, velmi volné lopatky, všechny vady prutu, odsazený hrudník; vrozené vady zraku nebo sluchu jako i epilepti- formní záchvatová onemocnění; Pozn: psi musí mít dvě zřetelně normálně vy- vinutá varlata, která se úplně nacházejí v šourku.