Čekatelé, rozhodčí, výstavy a výběry do chovu Klub chovatelů jezevčíků potvrdil v posledních dvou letech žá- dosti o čekatelství na funkci rozhodčího pro exteriér třem žadatelům a žádost o rozšíření aprobace na posuzování jezevčíků dalším čtyřem roz- hodčím, kteří posuzují jiná plemena a jsou chovateli jezevčíků. Adepti na funkci rozhodčího pro exteriér psů musí splňovat předem dané poža- davky (chov daného plemene minimálně 5 let s nejméně pěti odchovanými vrhy, věk nejméně 25 let, doporučení klubu, práce na výstavách a dalších chovatelských akcích a nezbytné odborné, fyzické, verbální a morální předpoklady). Splní-li tyto podmínky je přizván k takzvaným vstupním zkouškám, které absolvuje po zaplacení 1.000 Kč na Českomo- ravské kynologické unii. Tyto testy jsou velmi náročné, bez důkladné přípravy není snad nikdo schopen je absolvovat s povoleným limitem chyb. Projde-li uchazeč těmito testy, nastává doba, kdy jezdí po výstavách a absolvuje povinné hospitace u mezinárodních rozhodčích ve výstavních kruzích. Tyto hospitace musí absolvovat minimálně šestkrát s ohodnoce- ním výborně nebo velmi dobře. Jízdy na výstavy ani čekatelství v kruhu nejsou placené, všechno si hradí čekatel sám. Po splnění této praktic- ké podmínky se adept zúčastní výstupních zkoušek a závěrečného prak- tického přezkoušení. Tyto testy jsou ještě náročnější než vstupní. Vstupní i výstupní zkoušky smí každý opakovat pouze jednou, ne- uspěje-li napodruhé, ztrácí šanci na to stát se rozhodčím navždy. Při vstupních testech pro žadatele (rozhodčí, kteří si rozšiřují aprobaci na další plemena již testy nedělají) v posledních letech z šesti poku- sů jen jeden dopadl pro jezevčíkáře úspěšně. Protože jsme byli celkem oprávněně kritizováni, jednali jsme o opatřeních do budoucna a rozhod- li jsme se přistupovat k budoucím rozhodčím jako většina dalších klu- bů. Klub bude sám vybírat a navrhovat čekatele na funkci rozhodčího z řad perspektivních a objektivních chovatelů našeho plemene. Od těchto členů klubu samozřejmě očekáváme skutečný zájem o výstavy jezevčíků. Předvedení vlastního psa, případně občasné postávání u kruhu tím pra- vým zájmem není. Zájemce, který pracuje ve výstavních kruzích jako ve- doucí má jednu z nejlepších šancí, jak dostat do oka a vědomí všechny finesy rozhodčích. Vidí vadu ve stejný okamžik, kdy ji vidí a popisuje rozhodčí, slyší diktovat posudky a lépe se pak v práci rozhodčího ori- entuje. Každý zájemce, který se nabídne pracovat jako vedoucí kruhu na kterékoli výstavě včetně klubové bude vždy vítán, protože personálu do kruhů není nikdy dost. Těmto čekatelům bude klub vycházet maximálně vstříc, protože máme sami zájem o zvyšování úrovně rozhodčích a o zajištění nástupců našeho poměrně postaršího kádru rozhodčích. Píši-li objektivní chovatel, mám tím na mysli lidi, kteří nemají pocit, že právě na jejich dvoře či v jejich kotcích pobíhají ti nej- lepší představitelé plemene, lidi kteří dokáží vidět vady nejen na ci- zích, ale především na svých vlastních psech (protože řečeno s klasi- kem "nikdo není dokonalý", ani my ani naši psi a navíc na psu, které- ho sledujeme denodenně by žádný rozhodčí neměl najít vadu, o níž by zkušený majitel, který "má oko na psy", nevěděl.) Při této příležitosti bych chtěla zmínit nám rozhodčím známé pří- pady, kdy vystavovatel má o svém psu lepší mínění než rozhodčí a dává nám to více či méně najevo. Ještě hůře někteří lidé snáší fakt, že pes či fena sice prošli posouzením v kruhu, ale při následném výběru neby- li uznáni jako kandidáti chovu. Donekonečna opakujeme, že výstavní po- sudek je jedna věc a výběr tříčlennou komisí do chovu věc druhá. Ne každý velmi dobrý pes by byl přínosem pro chov a ani každá velmi dobrá fena ne. Snažíme se eliminovat z chovu především ty psy (částečně i feny), jež mají výrazné vady především takové, které se v populaci vy- skytují příliš často, anebo naopak vady neběžné, které bychom ve větší míře nechtěli u našich odchovanců vidět. Praktikujeme evidovaný chov, což není chov řízený, kdy o spojení dvou jedinců vlastně rozhoduje poradce chovu, ale ani chov volný, kdy si chovatel zařazuje do chovu jedince podle svého uvážení a také je tak připouští. Právě pro volnost, kterou naši chovatelé mají danou tím, že si partnera pro svou fenu vybírají sami, musíme být odpověd- nější ve výběru chovných psů. Většina chovatelů je dostatečně morální, ale máme ve svých řadách i ty, jejichž jediným kritériem pro chovného psa je fakt, že je jejich vlastní, případně souseda a to bez ohledu na zkušenosti s minulým odchovem, který se sice nepovedl, ale kupci z řad laiků se stejně našli... Chápu zklamání některých vystavovatelů, kteří do svých jezevčíků vkládali větší naděje, chápu i jejich argumenty, že sice "Ferda" má tu či onu vadu, ale pracovně je vynikající, takže by v chovu rozhodně chybět neměl. Ani tyto argumenty ale nemůžeme přijmout. Nakonec dnes máme výborně pracujících jezevčíků rozhodně více než výstavních šam- piónů. Každoročně vídám na norování na Slovensku řadu jezevčíků přede- vším z Moravy, kteří podávají skvělé výkony a přitom chovní nejsou a nikdy nebudou, což jejich majitelé berou jako danou věc a váží si svých psů právě pro vynikající práci. Máme i zkušenosti z dřívějších dob, kdy se mnozí vynikající pracanti zařazovali do chovu právě jen kvůli práci a zkušenost pak ukázala, že ne všichni předávali právě to dobré co v nich bylo. Leckteří jejich potomci byli méně pěkní po nich a méně pracovití zřejmě po matkách. Navíc všichni víme, že spousta nádherných jezevčíků žije na "gau- či" nebo naopak denně pracuje a jejich majitel nemá nejmenší zájem o to předvést je na výstavě a zařadit je do reprodukce. Ještě víc je těch vynikajících psích "dělníků", z nichž mnozí jsou používáni pouze v praxi a jiní ani to ne, protože se "minuli" majitelem, který by je k tomu vedl a využíval. Naštěstí je i dost šikovných a dostatečně pěkných psů a fen, kte- ří v chovu působí, takže jezevčíkům rozhodně vyhynutí nehrozí. Prosím všechny, kteří jdou na výstavu s určitými ambicemi, aby v případě, že to nevyjde podle jejich představ nepřehodnocovali svůj vztah k pejskovi, který nemůže za to jak vypadá a aby nepodezírali rozhodčí ze zaujatosti. Věřte, že i nás víc těší gratulovat majiteli krásného psa než vysvětlovat jinému, že právě jeho psík není přesně podle požadavků standardu. Nemohu zde nezmínit čerstvý zážitek z nedávné národní výstavy, kdy velmi dobře oceněný pes, který předtím získal na Slovensku r.CAC v kokurenci dvou psů, dvakrát známku velmi dobrá na našich výstavách a dvakrát dobrou (u nás a na Slovensku) nebyl vybrán do chovu pro evi- dentní vady. Jeho majitel veřejně znectil celou komisi pro výběr do chovu a nakonec pohrozil založením vlastního klubu. Ráda bych věřila, že šlo jen o momentální důsledek zklamání i když majitel psa, který byl dvakrát hodnocen jako "dobrý" by s podobným verdiktem mohl počí- tat. A hlavně bych byla ráda, abychom podobné emoce na výstavách neví- dali. Cesta ke splnění tohoto mého přání nevede přes mírnější posuzo- vání, nakonec není žádná hanba když se pes právě nepovede, ale přes kázeň nás všech. Nikdo nemá to štěstí, aby z každého jeho psa vyrostl šampión, mnozí z nás měli doma pro radost či pro práci nechovného je- zevčíka, jiný vystřídal více psů než si vybral skutečně kvalitního je- dince. Příčina toho, že mnozí rozhodčí a funkcionáři mají opravdu vy- nikající jezevčíky není "jánabráchysmus" jejich kolegů, ale fakt, že si umí vybrat, že si kupují štěně z nadějného spojení nebo takové spo- jení sami uskuteční a že pokud se přesto psík nevydaří, uznají to, sa- mi si jej ohodnotí a na výstavu jej nevedou. Ti, kdo nedokáží být do- statečně kritičtí k vlastním psům (to přece nijak nesouvisí s vzta- hem k nim, i já sama mám doma v největší oblibě fenu, která je exte- riérově z našich psů rozhodně nejméně zajímavá, ale vyrovnává to svou "jezevčičí inteligencí") by se neměli chtít stát rozhodčími pro posu- zování exteriéru, protože by z nich zcela jistě byli špatní rozhodčí. Nevidí-li evidentní vady psa, na kterého hledí denně, jak je chtějí odhalit u toho, kterého budou mít na očích jen několik minut ? Zápisy štěňat do Plemenné knihy 1997 -¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦T¦¦¦¦T¦¦¦¦¦¦¦¦T¦¦¦¦¦¦¦T¦¦¦¦¦¦¦¦T¦¦¦¦¦¦¦¦¦¬ -p l e m e n o -vrhů- štěňat- import-chov.psů-chov.fen - +¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦¦+ -jezevčík hladkosrstý - 44 - 203 - 3 - 12 - 18 - +¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦¦+ -jezevčík dlouhosrstý - 59 - 235 - 4 - 8 - 18 - +¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦¦+ -jezevčík drsnosrstý -196 - 944 - 7 - 19 - 80 - +¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦¦+ -hladkosrstí malých rázů - 20 - 58 - 2 - - - 7 - +¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦¦+ -dlouhosrstí malých rázů - 58 - 186 - 5 - 8 - 21 - +¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦¦+ -drsnosrstí malých rázů - 46 - 147 - - - 11 - 12 - +¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦¦+ - c e l k e m -423 - 1773 - 21 - 59 - 156 - L¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦+¦¦¦¦¦¦¦¦¦- V průběhu roku 1997 bylo importováno 21 jezevčíků ze zahraničí. Z toho hladkosrstí červení pes a fena z Belgie a červená fena z Německa. Dlouhosrstí černý pes a fena z Německa, černá tygrovaná fena z Německa a červená fena z Polska. Dlouhosrstý černý pes již je chovný, červená fena už absolvovala tři výstavy a zkoušky vloh. Drsnosrstí 2 psi a 3 fenky ze Slovenska a pes a fena z Polska. Hladkosrstý trpasličí červe- ný pes z Anglie a červený pes z Rakouska. Dva dlouhosrstí černí psi z Německa (starší je již uchovněn), červený pejsek z Rakouska a dvě čer- vené feny z Francie (již také v chovu). Lenka F a i r a i s l o v á